Únor 2015

Rodiče jsou tvrdí

24. února 2015 v 9:39
K mému údivu je vnučka zatím bez zvířecího miláčka a dokonce to vypadá, že to tak i nadále zůstane. Poprvé, po hodně dlouhé době jsem viděl svou dceru zaujmout opravdu tvrdý a neoblomný postoj ve věci koupě psího kamaráda pro Alenku. A vlastně jsem rád, že si Alenka opět neprosadila svou. Možná už to bude tím stářím, a i když mám Alenku velmi rád, více mě těší fakt, že dcera konečně dokázala říct Alence ne a to poměrně razantně a neoblomně. Většinou to dopadá totiž tak, že sice má dcera ne řekne, ale pak ji to přijde líto a stejně se nechá obměkčit. Tentokrát ale vypadá hodně rozhodnutě a nezdá se, že by v této otázce nechávala nějaký prostor k diskuzi. Jako její táta jsem za to rád, sám jsem své děti vychovával dost přísně. Nebyl jsem velký ras, ale musím na rovinu říct, že jsem měl a mám své zásady, kterých se držím a pokud už udělám nějaké rozhodnutí, tak si za ním stojím...

Bude nový přírustek?

16. února 2015 v 16:43
Pivo s Martinem sa nakonec trochu protáhlo, přeci jen jsme si měli o čem povídat. V konečné fázi jsme se tomu mému nerudnému označení i zasmáli. Hold mám už svůj věk a i přesto, že nejsem žáden bručoun mě některé věci prostě vytáčejí dříve a více než za mlada. Co se dá ale dělat. Včera mi Josefka (ano, manželku jsem také přejmenoval) říkala, že si vnučka snaží "vydupat" psa. Nic proti těm chlupatým, uchcaným, vrčícím a nebo zase přehnaně vás olizujícím a milujícím tvorům nemám, ale doma bych to nechtěl... ani na návštěvě :). Oprvdu jsem zvědavý, jak tohle dopadne. Doufám, že budou mé děti po mě a náš klan se nerozroste o ukňourané štěně. I když jedno ukňourané štěně tu pořád bude a to vnučka...Znám ji dost dobře na to, abych věděl, že pokud ta si něco zamane, půjde si svéhlavě za tím. Jako bejk...

Zeptal jsem se...

8. února 2015 v 13:23
...tak jsem se syna nakonec přece jen zeptal. Proč by taky ne. Už jsem dost starý na to, abych se tím donekonečna užíral. Změnil jsem však původní plán, který byl, synovi zatelefonovat. Jsme chlapi a řešit takovouhle věc po telefonu mi nakonec nepřišlo zcela ideální. Řekl jsem proto Martinovi, že zajdeme do hospody. Já už dlouho nebyl a Martinovi taky prospěje jít mezi lidi, protože Jana (Martinova manželka a moje snacha) má Martínka pořád celkem omotaného kolem prstu, takže ten z tého "podřadné" zábavy v manželství raději neDOBROVOLNĚ rezignoval. Ale když zavolá jeho otec a řekne, potřebuji s tebou mluvit a jdeme do hospody, má i Janička respekt, nebo je natolik chytrá, že ví, že tchána si rozhněvat nemůže. Takže mlčí a nakonec..je to dobře.

Vydal jsem se tedy se synem do Doupěte, jak jsme si nazvali naši oblíbenou hospodu a u třetího piva jsem to Martinovi nadhodil. Ze začátku zkoprněl, asi nečekal, že na něj vybalím právě tuhle otázku. Ptal se, jak jsem na to přišel. Asi mu pořád nechochází, že před malými dětmi se musí mít člověk pořád na pozoru. Chvíli se to snažil zahrát do autu a do srandy, ale nakonec se přiznal. Že prý jsem se opravdu změnil a nad věcma už nemám takový nahdled,jako jsem míval kdysi...

Zdravím, Josef

1. února 2015 v 13:29
Jsem Josef. Vlastně nejsem, ale tady si tak budu říkat. Kdyby se k tomu dohmátly moje děti nebo vnuci, ještě by se mi vysmáli. Ne, že bych je neměl rád, ale úctu ke stáří moc nepobraly, nebo alespoň mě se to tak zdá. Nejsem typický zapšklý důchodce, ale v důchodu už jsem. Celý život jsem byl celkem aktivní chlap a i v současné době si snažím udžet nad životem určitý nadhled a brát ho s humorem. Jinak bych se zde asi ani nemohl takhle prezentovat. A proč jsem dostal potřebu se zde vyjádřit? Vlastně za to může moje 5 letá (nejmladší) vnučka Alenka. Minulý týden jsme ji měli na hlídání a ona se mě ptá: "Dědo, co to znamená nerudný? ". Tak jsem ji to vysvětlil a pak se ptám já. "A kde jsi to slyšela, Alenko? " "Strejda Martin říkal, že jsi poslední dobou nějaký nerudný."

A bylo to. Moje vlastní děti mě považují za nerudného důchodce. Mě, který byl celý život vtipálek, a byl pro každou špatnost?!. Jasně, byl jsem nas..ný, co si to o sobě myslí, jak se to o mě vyjadřuje? Řekl to jen ve vtipu, nebo to myslel vážně? Zatím přemýšlím, jestli se na to syna přímo zeptat, nebo raději ne. Ještě večer, když Alenka odešla jsem měl v plánu mu zavolat a zeptat se ho. Jenže pak jsem vzal telefon a ..možná některé věci raději nevědět..