Zeptal jsem se...

8. února 2015 v 13:23
...tak jsem se syna nakonec přece jen zeptal. Proč by taky ne. Už jsem dost starý na to, abych se tím donekonečna užíral. Změnil jsem však původní plán, který byl, synovi zatelefonovat. Jsme chlapi a řešit takovouhle věc po telefonu mi nakonec nepřišlo zcela ideální. Řekl jsem proto Martinovi, že zajdeme do hospody. Já už dlouho nebyl a Martinovi taky prospěje jít mezi lidi, protože Jana (Martinova manželka a moje snacha) má Martínka pořád celkem omotaného kolem prstu, takže ten z tého "podřadné" zábavy v manželství raději neDOBROVOLNĚ rezignoval. Ale když zavolá jeho otec a řekne, potřebuji s tebou mluvit a jdeme do hospody, má i Janička respekt, nebo je natolik chytrá, že ví, že tchána si rozhněvat nemůže. Takže mlčí a nakonec..je to dobře.

Vydal jsem se tedy se synem do Doupěte, jak jsme si nazvali naši oblíbenou hospodu a u třetího piva jsem to Martinovi nadhodil. Ze začátku zkoprněl, asi nečekal, že na něj vybalím právě tuhle otázku. Ptal se, jak jsem na to přišel. Asi mu pořád nechochází, že před malými dětmi se musí mít člověk pořád na pozoru. Chvíli se to snažil zahrát do autu a do srandy, ale nakonec se přiznal. Že prý jsem se opravdu změnil a nad věcma už nemám takový nahdled,jako jsem míval kdysi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama