Červenec 2015

Studénka - vlakové prokletí?

25. července 2015 v 17:13 | Neruďák
Prvně jsem se tomuto smutnému tématu vůbec nechtěl věnovat, ale tíží mne to, tak proč se nevypsat? Je to již druhé velké vlakové neštěstí, které zasáhlo toto severomoravské město. Už si pomalu začínám myslet, že je tohle to místo na vlakové neštěstí snad prokleté. Osudy lidí byly zamíchány, životy zničeny a doživotoně poznamenány. Opět selhal lidský faktor. A opět fatálně. Vím, že tím, že zde napíši několik řádků nepomůžu nikomu jinému, než sobě. Vypsat se z toho, že ač nejem já, ani nikdo z mých nejbližších, přímým účastníkem tohoto neštěstí, tíží mne to. Tíží mne nezodpovědnost lidí, kteří svou naprostou nezodpovědností, dovolil bych si říci stupiditou až debilitou zmaří zástupy lidských životů. Samozřejmě to nejsou jen oběti a přímí účastníci nehody, ale také jejich příbuzní, pozůstalí, kamarádi. Těm všem bych chtěl alespoň myšlenkou poslat hodně síly a odvahy.

S upřímným smutkem a vyjádření soustrasti,

J.

V tyhle hyce, kolabuje srdce, nestíhají plíce

17. července 2015 v 17:47 | Neruďák
Tak a je to znova tady. Sedím doma a modlím se, aby tyhle ty hyce už přešly. Opravdu se "těším" na zítřek a předpovídaných pětatřicet stupňů. Předpokládám, že ráno "skočím" do obchodu a jinak zase celý den prosedím doma. Tohle to počasí už mě vážně zmáhá. Sice nejsem žádný stařík nad hrobem, no dobře, alespoň se tak necítím, ale tahle vedra už mi opravdu dávají zabrat. Zcela vážně mě bolí srdce a dýchá se mi také, ne zrovna lehce. Pokud se počasí umoudří, snad se mi zítra večer podaří vytáhnout toho mého výlupka na pivo. Myslím, že naše oblíbená hospůdka už od naší poslední návštěvy zarostla mechem. Vidina oroseného půllitru mi vytváří na tváři něco jako lehký úsměv a dodává mi optimismu do zítřejšího očekávaného tropického dne.

Jesenická pohoda

12. července 2015 v 9:03 | Neruďák
Tak už je to nějaký ten čas, kdy jsme se s mou drahou ženou vrátili z dovolené v Jesenikách. A musím říct, že bylo úžasně. Počasí bylo sice místy jako na horské dráze, ale ani to nám dobrou náladu a dovolenkovou pohodu nezkazilo. Navštívili jsme Prissnitzovy lázně a musím směle konstatovat, že od naší poslední návštěvy před několika lety, zase dostály nemalé změny. Vydali jsme se po stopách Zlatorudných mlýnů, protože ač jsme nebyli v Jeseníkách rozhodně poprvé, zde jsme ještě nebyli. A řeknu vám, nebyla to špatná podívaná. Hlavně cesta klidným lesem byla pro mě a hlavně mou ženu jako balzám na duši. Místem našeho odpočinku byla především Karlova Studánka, kde jsme se oddávali opravdovému relaxu. Vycházek, vyjížděk a výletů jsme absolvovali opravdu poměrně hodně. Praďěd byl samozřejmě povinnost, i když já se tedy přiznám, moc se mi tam nechtělo ;). Obecně mohu zkonstatovat to, že mě Jeseníky opět nezklamaly a poznatek z letošní dovolené mám ten, že čím jsme s ženou starší, tím pohodovější a klidnější naše dovolené jsou. A víte co? Díky bohu za to !