Září 2015

Jak (ne)utíkat ze života

23. září 2015 v 9:06 | Neruďák
Nejsem zrovna typ, který by ze života chtěl utíkat. Ne ze života jako takového. Mám život rád, i přesto, že mi za ta léta mnohdy opravdu nakládal břemena, pod jejichž tíhou jsem místy opravdu padal až na samotnou tvrdou a chladnou zem. Mám rád život. Nemám rád některé lidi, okonosti, situace. Ale život obecně ano. V mládí to bylo jiné. Veliké řeči, velká gesta. Ale čím je člověk starší a čím více má odžito, tím více si života váží. Už jen proto, protože ví, že zde nebude věčně. Je až neuvěřitelné, jak je tento fakt rok od roku reálnější a člověk si ho chtě nechtě více a více připouští k tělu. Měl jsem jednu životní fázi, trvala asi 2 roky, kdy mě to opravdu hodně děsilo. Uvědomění si, že to mám "za pár". Uzavřel jsem se do sebe a jaksi se stáhl. Pak ale nastal zlom. Bouhžel jsem opět ke svému prozření potřeboval obrovský životní kopanec v podání hrozby návratu nemoci mé ženy. Od té doby kašlu na čas, který mi (nám) zbývá. Ať to bude 2 nebo 20 let, snažíme si jej užívat v rámci svých možností. Každý den není ukázkový, ale snaha prožít jej pohodově je evidentní. Nechci a nemám potřebu utíkat ze života. Nikdy nevíme, kolik nám ho zbývá a lepší než utíkat je snažit se, abychom se zbavili, nebo si zpříjemnili to, co nás nutí ze života UTÍKAT.

Co je lepší nevědět?

6. září 2015 v 14:59 | Neruďák
Myslím si, že spousty věcí je lepší nevědět. A čím jsem starší, tím ve mě tato myšlenka sílí. Chtěl bych už kolem sebe slýchat samé dobré zprávy, myslím si, že s ohledm na věk už bych si to také zasloužil :D. Ale zatím to vypadá tak, že si budu muset ještě pár let počkat. Zatím mě mé okolí pořád shledává dostatečně mladým na to, aby mi své životní rány a nezdary, mnohdy do detailů, vylíčili, bohužel.

Ale možná mám dobré vyhlídky. Proč? Protože s přibývajícími léty nejen Vy, ale také vaše okolí začíná spekulovat s tím, že je "lepší nevědět". Proč? Protože si jednoduše myslí to, co Vy. Že každá špatná zpráva Vás může přivést do hrobu :). Že byste ji těžce nesli a že Vás tím "na sklonku" života už nechtějí zatěžovat. Znám pár opravdu zářných příkladů, a můžeme začít naši paní sousedkou, říkejme ji třeba p. Novotná. Všichni z její rodiny i širokého okolí věděli, že se jejímu vnukovi rozpadlo manželství. Všichni, kromě p. Novotné. Proč? Protože ji rodina chětla od tého rodinné "katastrofy" milovaného vnuka ušetřit. Dokázali to před ní tajit celý rok. Ale, řekněme si upřímně. Ať už je člověk starý, nebo mladý, nemůžete mu do nekonečna lhát. Prostě to nejde. Jednou se to vždycky všechno provalí. Tak proč lidem zbytečně lhát? Ano, jsou věci, kterých bychom byli rádi ušetřeni, rádi bychom je raději nevěděli, ale dá se to? Nedožene nás to naše lhaní? Dříve, nebo později? Já myslím, že ano. Někdy to samozřejmě vyjde, ale neradno na to spoléhat.

Také bych některé zprávy raději nevěděl...Možná nejde o to, je zcela zatajit. Ale podat je nějak šetrně, rozumně a v klidu. I když si přeji klid a samé dobré zprávy, tak vím, že to prostě nejde. Ale přál bych si, aby, když už se budu muset dozvědět něco, co bych raději nevěděl, mi to bylo podáno tak, abych to mohl nějak rozumně vstřebat.