Jak (ne)utíkat ze života

23. září 2015 v 9:06 | Neruďák
Nejsem zrovna typ, který by ze života chtěl utíkat. Ne ze života jako takového. Mám život rád, i přesto, že mi za ta léta mnohdy opravdu nakládal břemena, pod jejichž tíhou jsem místy opravdu padal až na samotnou tvrdou a chladnou zem. Mám rád život. Nemám rád některé lidi, okonosti, situace. Ale život obecně ano. V mládí to bylo jiné. Veliké řeči, velká gesta. Ale čím je člověk starší a čím více má odžito, tím více si života váží. Už jen proto, protože ví, že zde nebude věčně. Je až neuvěřitelné, jak je tento fakt rok od roku reálnější a člověk si ho chtě nechtě více a více připouští k tělu. Měl jsem jednu životní fázi, trvala asi 2 roky, kdy mě to opravdu hodně děsilo. Uvědomění si, že to mám "za pár". Uzavřel jsem se do sebe a jaksi se stáhl. Pak ale nastal zlom. Bouhžel jsem opět ke svému prozření potřeboval obrovský životní kopanec v podání hrozby návratu nemoci mé ženy. Od té doby kašlu na čas, který mi (nám) zbývá. Ať to bude 2 nebo 20 let, snažíme si jej užívat v rámci svých možností. Každý den není ukázkový, ale snaha prožít jej pohodově je evidentní. Nechci a nemám potřebu utíkat ze života. Nikdy nevíme, kolik nám ho zbývá a lepší než utíkat je snažit se, abychom se zbavili, nebo si zpříjemnili to, co nás nutí ze života UTÍKAT.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 23. září 2015 v 16:07 | Reagovat

Velice zajímavá úvaha :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama