Říjen 2015

10 důvodů proč je dobré být...

24. října 2015 v 17:14 | Neruďák
důchodcem.

1/ Máte spousty času
2/ V počáteční fázi také máte pořád ještě dost přátel, kamarádů a známých, které jste v průběhu dětství, mládí, a středního (dnes by se řeklo produktivního) věku "nashromáždili" a se kterýma můžete trávit svůj volný čas
3/ Děti už jsou dávno z domu a staráte se pouze o sebe
4/ Radost vám dělají vnoučata, kterých se ale v rámci své duševní pohody a fyzického zdraví můžete díky svému věku kdykoli beztrestně "zbavit"
5/ Dovolená je konečně ta pravá dovolená
6/To, kdo a co si o vás myslí už je vám díky životním zkušenostem poměrně jedno
7/ Většinou vám uvolní místo v tramvaji či autobuse
8/ Pokud jste dobře a dlohodobě pracovail, ani důchod není zase tak děsivý, jak se pořád prezentuje a nemusíte pro to hnout prstem. Tedy kromě cesty na poštu.
9/ Konečně můžete dělat koníčky, na které vám díky práci nezbývalo moc času
10/ Můžete občas něco beztrestně zapomenout (i když v reálu o tom víte) a svést to na svou špatnou paměť.

Všechny tyhle krásné důvody by ale nejspíš postrádaly většího smyslu, pokud byste je neměli s kým sdílet. Jsem rád, že já je s kým sdílet mám a proto si je mohu vychutnat dosytosti.

J.

(Ne)Schopnost lišit se

9. října 2015 v 14:55 | Neruďák
Nadpis vyloženě vybízí napsat něco o nepřizpůsobivosti "přištěhovalců", ale toto kontroverzní téma dneska vypustím. Nechci si kazti den. Pojmu to tedy trochu z jiného konce...

Schopnost lišit se je podle mne v současné době velice důležitá Ne každý je k tomu ale, ať už geneticky, psychicky, nebo jakkoli jinak vybaven. Zdá se mi, že na první pohled se chce lišit každý. Hlanvě u mladých vidím, jak si zakládají na INDIVIDUALITĚ. Hlavně, aby se NĚČÍM, lišili. Přitom vidím, jak v postatě jsou všichni stejní. "Jen, aby na sobě neměla ty stejné šaty jako já", přitom vnitřně jsou tak stejné...Sluchátka v uších, nejnovější módní trendy. Ach, jak jste stejní.

Onehdá jsem jel ve vlaku. Naproti mě seděla dívka. Průměrná, na první pohled ničím nevýrazná, slečna. Věk možná kolem dvaceti. Zazvonil ji telefon a ona zcela samozřejmě vytáhla ten starý typ Nokie. Takový ten modrý. Všichni si jej jistě pamatujeme. Taky jsem jej dlouhá léta vlastnil. Mile vyřídila hovor, položila jej, schovala mobil a povídala si dál s chlapcem, nejspíše kamarádem. Představil jsem si vnuky a vnučky svých známých a kamarádů, se kterýma se občas vídávám, i když ne zrovna s radostí, a zcela jasně viděl jejich oči v sloup a poznámky typu. "Co to má? Co to je za exota? Jak to může vůbec vytáhnout z báglu?"

Nemyslete si, že běžně ve vlaku "šmíruji" mladé holky. Ale vzhledem k tomu, že to bylo nedávno a seděl jsem hned vedle..a onen mladý pár vedl téma hovoru zdraví, což mě trochu zajímalo, tak jsem si všiml. A právě mi blesklo hlavou, jak by na to reagovala má vnoučata. Přesně ty děti, které prahnou po nejnovějších tabletech, mobilech a všech možných serepetičkách.Nejsou ještě tak staré, aby to nějak zarputile řešily, ale bez poznámky by to asi také nenechaly.

Abych se dostal k podstatě věci. U téhle dívky jsem si řekl, je jiná, jiná, než ostatní. Ne proto, že má starý mobil. Ale proto, že jej vytáhla bez náznaku studu, rozpaků...a tak samozřejmě. To je dle mého člověk, který se dokáže lišit. Ne, neurvale, násilně. Prostě má hezkou vlastnost lišit se a běžně s tím žít.

Takových lidí, já si vážím. Lidi jsou zlí, děti jsou zlé. Lišit se v dnešní době mnohdy pořád znamená být vyvrhelem. Nechci teď zabíhat do otázek rasismu, ani podoných vážných témat. Vezměme v potaz mnohem banálnější věci. Třeba nové boty. Nemáš značkové boty, oblečení? Jsi "socka" a jsi vyčleněný. Ano, i takto to v současné době chodí. Bohužel mezi dětmi.

Co je podstatné. Vést děti k tomu, aby si vážily své individuality a přijaly schopnost lišit se. Aby se necítily zle, i když jsou vyčleňovány. Jak ale dítěti vysvětlíte, že když nemá nové značkové boty, ostatní ho neberou? Je to těžké. Říct, o takové "kamarády" není třeba stát? Ale co, když je takových většina? Mají děti zůstat ve své INDIVIDUALITĚ zcela osamoceni? Nevím. Já už toto naštěstí řešit moc nemusím. Ale řeší to mé děti. Jak se s tím perou? Statečně. Ale jestli dostatečně, to netuším.

Přál bych si, aby se má vnoučata naučila být jako dívka z vlaku. Uměli přijmout svou odlišnost a žili s ní normálně a šťastně na vzdory okolí.

Odlišnost společensky přijatelnou. Nemyslím tím to, že budou páchat nějakou hrůzu jako jsou atentáty a jiné nelidské zločiny.Takové odlišnosti by neměl příjimat nikdo, nikde a to napříč vším...