Listopad 2015

Naposledy

25. listopadu 2015 v 8:24 | Neruďák
Naposledy...Říkal jsem si to v životě mnohokrát. Vlastně i v současné době mě tenhle ten výrok provází poměrně často. V duchu či nahlas si jej říkám pokaždé, když stojím v nekonečné řadě v obchodě, když manželka uvaří výtečný nedělní oběd a já se najím tak moc, že mi je zle, pokaždé, když je nějaká rodinná sešlost a já si dám o jednu, dvě štamprličky více, než bych měl...Trochu zahanben se přiznám, že jsem si to říkal i posledně, kdy zde byla na hlídání má milovaná vnučka. Byla z domu tak rozjařená, že už opravdu nevěděla, co a kde by vyvedla. Ale...Přiznejme si, že tahle ta naše nevinná naposledy nikdy nebo jen málokdy definitivní konec značí. Prostě je to slovo, kterým se potřebuji v dané chvíli uchlácholit, nebo si alespoň myslet, že to, co se v dané chvíli děje a není mi zcela příjemné, skončí a nebude se opakovat. Přináší mi to v dané chvíli pocit úlevy a vidiny lepších zítřků. Ale...je více méně nemožné se občas vyhnoout frontě v obchodě, přiopít se při vhodné společenské události a už vůbec je pro mne nemyslitelné nehlídat naši milovanou cácorku. Ale prostě je to pro mě slovo, které v dané situaci funguje tak, že ošálí mozek a vstoupí do mě jakýsi pocit uspokojení a klidu. Tak, jako by si zanadával. Ale v těchto případech prostě to mé NAPOSLEDY, NAPOSLEDY není...