Leden 2016

Největší chyby

24. ledna 2016 v 11:13 | Neruďák
Tak jsem si díky tomuhle tématu NEhezky zavzpomínal. I když..

Popisovat zcela konkrétní situace mého života asi dnes nebudu, ale i tak bych se chtěl k tomuto tématu vyjádřit. Víte, každý chybujeme. Někdo více, někdo méně, možná chybujeme stejně, ale každý to své "chybování" bere jinak. Co se jeví jako veliká chyba či křivda jednomu, to druhý může považovat za zcela normální, běžnou věc. Také čas a daná situace hraje velikou roli. Víte, občas děláte životní kroky, které se vám v daný konkrétní okamžik, v dané situaci jeví jako správné, jediné možné. Zpětně pak zjišťujete, že to byla chyba. Ale, co když právě tehdy jinak jednat nešlo? Dá se taková věc následně považovat za chybnou? Jsou témata, která by vydala na nekonečný román a tohle je možná jedno z nich.

V určitý okamžik zjistíte, že na CO BY, KDYBY, se prostě nehraje. Můžete se doživotně užírat svými chybymi, ale více méně tím nic moc nevyřešíte. Některé chyby jdou napravit, jiné ne. Ty, které napravit jdou, by se napravit měly. Ty, které napravit nelze...ty bychom měli nechat plout. Trvalo mi dlouho, než jsem si to v hlavně srovnal, ale musí to tak být. Musí, pokud chcete "normálně žít".





Nemyslím na něj

5. ledna 2016 v 8:52 | Neruďák
Nevím jak mladí lidé, ale v určitém pokročilém věku poslední den svého života řešíte až moc, nebo jej raději neřešíte vůbec. Samozřejmě přichází už poměrně reálné obavy z toho, co bude, jak to bude...Obavy, které si zatím ještě pořád snažím nepřipoouštět k tělu více, než je zdrávo. Nejsem už ve věku, kdy bych si zvesela mohl říct, mám ještě polovinu života před sebou, proč to vůbec řeším? Nemám, dobře to vím. Ale pořád mi zdraví v rámci možností slouží celkem dobře, mysl také, takže i když mi tato myšlenka na můj poslední den sem tam do hlavy zavítá, snažím se ji směrovat pryč. Nevím, jaký bude můj poslední den, a i kdybych to vědět mohl, nechtěl bych tento fakt znát. Zatím žiju v blaženém přání, aby má smrt byla rychlá a bezbolestná. Abych byl na sklonku svého života při smyslech a v rámci možností ještě soběstačný, alespoň z větší části. A abych umřel dříve než má žena. Ano, v tomto směru jsem strašný sobec, ale nechtěl bych zde žít bez ní.