Nemyslím na něj

5. ledna 2016 v 8:52 | Neruďák
Nevím jak mladí lidé, ale v určitém pokročilém věku poslední den svého života řešíte až moc, nebo jej raději neřešíte vůbec. Samozřejmě přichází už poměrně reálné obavy z toho, co bude, jak to bude...Obavy, které si zatím ještě pořád snažím nepřipoouštět k tělu více, než je zdrávo. Nejsem už ve věku, kdy bych si zvesela mohl říct, mám ještě polovinu života před sebou, proč to vůbec řeším? Nemám, dobře to vím. Ale pořád mi zdraví v rámci možností slouží celkem dobře, mysl také, takže i když mi tato myšlenka na můj poslední den sem tam do hlavy zavítá, snažím se ji směrovat pryč. Nevím, jaký bude můj poslední den, a i kdybych to vědět mohl, nechtěl bych tento fakt znát. Zatím žiju v blaženém přání, aby má smrt byla rychlá a bezbolestná. Abych byl na sklonku svého života při smyslech a v rámci možností ještě soběstačný, alespoň z větší části. A abych umřel dříve než má žena. Ano, v tomto směru jsem strašný sobec, ale nechtěl bych zde žít bez ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 listopadka51 listopadka51 | Web | 5. ledna 2016 v 11:17 | Reagovat

Já to mám stejné, nechci vědět kdy nastane, asi bych pak už nemohla myslet na nic jiného a zbytek života by nestál zanic

2 deniknerudnehoduchodce deniknerudnehoduchodce | Web | 5. ledna 2016 v 15:07 | Reagovat

To je pravda, také si to myslím.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 11:15 | Reagovat

Můj tatínek (v létě mu bude 72) se vždycky v prvních minutách nového roku zamyslí a ptá se, jestli jako už letos...
Je plný síly a eláu, i když už o něco míň, než dřív, ale má úžasně černý smysl pro humor a já mám pocit, že zubatá si ty první novoroční minuty užívá a každý rok se na ně těší :-) Moc doufám, že ho ještě dlouho nenechá odpočinout :-)

4 Amit Amit | Web | 6. února 2016 v 19:34 | Reagovat

Já upřímně nemám moc ani právo to řešit,, života mám snad před sebou ještě dost. Ale občas sleduju své blízké a říkám si, kdy bude jejich poslední den? Jak to zvládnu? A i přesto, že chci ty dny odsunout, co nejdál…stejně chci zažít smrt těch všech, pokud musíme umřít. Aby oni nezažili tu mojí. I kdyby měl přijít zítra, svého posledního dne se nebojím. Bojím se mého posledního dne jako dne, kdy mě naposledy uvidí mí blízcí. Bojím se o ně, ne o sebe.
Ale to je asi na každém zvlášť, každý přemýšlí jinak a jinak vidí svět. Zajímavý podnět k zamyšlení, líbí se mi, že můžu trochu vidět do hlavy staršímu člověku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama